Obal anglické verze
Docela obyčejný kufřík s nápisem Hana Brady, datum narození 16.května 1931 a slovem "Waisenkind" (sirotek). Tento kufřík se dostal do Tokia z Osvětimi, koncentračního tábora. Japonské děti každý den přicházejí do muzea a stále více je trápí otázky: "Kdo byla Hana Brady? Kam cestovala? Co měla v kufříku?" Tyto otázky zajímají i ředitelku muzea Fumiko Išioka, proto se rozhodne přijít celé záhadě s kufříkem na kloub. Zakládá spolek dětí nazvaný Malá křídla. První stopa, na kterou Fumiko přišla, byla zpráva, že Hana se dostala do Osvětimi z Terezína. Jede tedy do Terezína sama, aby vypátrala Haninu minulost. V terezínské knize vězňů je Hana Brady napsána jako člověk, který nepřežil. Ovšem přežil její bratr Jiří, a tak Fumiko dostává novou naději. Hned, jak se vrátila z Evropy, napsala Hanině bratrovi dopis. Jiří se rozhodne navázatspojení s Fumiko co nejdřív. Do dlouhého dopisu, ve kterém popisuje dětství své sestry, přidal i pár fotek z rodinného alba. Na pozvání Malých křídel přijíždí do Tokia. Všechny děti se na něj moc těší. Po příjezdu Jiřího, Maiko, jedna ze členů spolku přečetla báseň o Haně. Když dočetla, ostatní děti zvedly nad hlavu nápis: "Naučme se myslet a jednat tak, abychom ve 21. století žili v míru".
Hana a Jíří
V Novém městě na Moravě, v prvním patře hlavního obchodu, žila rodina Bradyových: tatínek Karel, maminka Markéta, Hana a její starší bratr Jiří. Tato rodina se od ostatních lišila tím, že Bradyovi byli židé. Na začátku druhé světové války, se u jejich domu začali objevovat lidé, skrývající se před nacisty, prosící o peníze. Patnáctého března 1939 obsadily Hitlerovy fašistické oddíly zbytek Československa. Od té doby se Hanin život úplně změnil. Jednoho dne chtěla jít Hana s Jiřím do kina na Sněhurku a sedm trpaslíků. Nad pokladnou uviděli nápis: "Židům vstup zakázán." Proč nemůžou jít do kina? Proč nemůžou tento nápis ignorovat? Hana byla velice smutná. Opustila ji i její nejlepší kamarádka Marie. S každým dalším ztraceným přítelem, s novým omezením a zákazem děti cítily větší zlost. Opravdové neštěstí přišlo až začátkem jara. Maminka byla zatčena gestapem. Od té doby Hana hrozně postrádala maminku. Nikdo neuměl zpívat její oblíbenou ukolébavku. Všichni postrádali její veselý a hlasitý smích. Další rána na sebe nenechala dlouho čekat. Každý žid musel žlutou Davidovu hvězdu, která měla na sobě napsáno jediné slovo: "Jude" - Žid. Od té chvíle Hana opouštěla dům jen zřídka. Nenáviděla ten znak, který musela před lidmi nosit. Jeden židovský muž ve městě se rozhodl, že už má dost všech omezení. Vyšel z domu bez hvězdy. Nacistický úředník si toho všiml a Nové Město muselo být "jedenfrei" - vyčištěno od židů. Následující den zastavilo před domem Breidových auto a tatínek, byl stejně jako maminka, zatčen gestapem. Dětí se ujal strýček Ludvík. Protože nebyl žid, nebyl přímým cílem nacistů. Vězení se však Hana s Jiřím nevyhli. Na registračním stanovišti nahlásili nahlásili svá jména a byli umístěni do místnosti, kde zůstali čtyři dny a čtyři noci. Pátý den byli převezeni do Terezína a nastalo to, čeho se Hana tolik obávala - byla odloučena od svého bratra. V dětském domově, ve kterém bydlela, si našla kamarádku Ellu. Dívka měla s Hanou soucit a vzala ji pod svá ochraná křídla. Do Terezína přijela i známá žena. Nabídla Haně, že jí může říkat maminko. Ta však odmítá, tak moc se jí po vlastní mamince stýzká. Nejhůře bylo Haně, když zjistila, že její bratr bude převezen na východ. Hana propadla malomyslnosti. Nejdříve odloučení od rodičů, teď od bratra. Ovšem druhý den ráno byla s ostatními dívkami převezena z ložnice L410 převezena do Osvětimi, kde byla v noci 23. října 1944 zavražděna.
Fumiko a kufřík
Ukázka z knížky: ...Jiří si náhle uvědomil, že jedno z Haniných přání se vlastně uskutečnilo. Stala se učitelkou. Díky ní, jejímu kufříku a celému příběhu se tisíce japonských dětí dověděly o hodnotách, které Jiří pokládal za nejdůležitější. O toleranci, úctě a soucitu.
